Jedna učitelka si na třídní schůzky pozvala rodiče malého klučiny, jehož prospěch se v posledních týdnech výrazně zhoršil.
Rodiče projednávali rozvod a malý Tom tím velice trpěl.
Nejdříve dorazila matka a teprve po chvíli otec. Ani jeden z nich nevěděl, že učitelka pozvala i toho druhého. Po krátkém zaváhání se usadili a obrátili svou pozornost k učitelce, která se jim chystala přednést podrobný výklad o Tomově školní i domáci práci, o jeho chování a známkách.
Vtom ji něco napadlo. Vstala a z kabinetu donesla rozmazaný a zmuchlaný kus papíru hustě popsaný z obou stran, který nedávno našla pod Tomyho lavicí. Potichu papír urovnala a nabídla ho nejdříve chlapcově matce. Přečetla si ho a beze slov ho podala svému muži. Ten se zamračil, ale pak jeho výraz změkl. Skoro celou věčnost si papír prohlížel.
Pak vstal, natáhl se k napřažené ruce své ženy, která si utírala slzy, pomohl jí do kabátu a společně odešli.
Děkovala jsem Bohu, že mi svým způsobem dal „slova“, která rodiče spojila.
Na kusu papíru vytrženém ze školního sešitu stálo: „Drahá maminko... Drahý tatínku... Mám vás rád... Mám vás rád... Mám vás rád...“