00.00
Dnes je úterý 19. března 2024,
svátek slaví Josef.
Stránku si nyní můžete nově přepnout do denního režimu!

Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte.
(Bible - 1. Petrova 1,22)

Není již života tam, kde není lásky.
(Honoré de Balzac)

Narozeninová oslava

Nikdy nezapomenu na den, kdy mě moje maminka DONUTILA jít na narozeninovou oslavu. Chodila jsem do třetí třídy a domů jsem si donesla ručně vyrobené pozvání na dětskou párty.

„Nejdu tam,“ řekla jsem. „Je to ta nová holka, jmenuje se Alice. Pozvala všechny. Ale Andrea ani Lucie tam nejdou. Takže nejdu taky.“ Moje maminka však nějak posmutněle pokývala hlavou a řekla: „Ty tam ale půjdeš. Zítra koupím nějaký hezký dárek.“

Nemohla jsem tomu věřit! Myslela jsem, že umřu, když tam půjdu! Nic naplat, v neděli mě maminka vytáhla z postele, dala mi do ruky zabalený dárek s obrovskou mašlí a zavezla mě k hezkému žlutobíle natřenému domku. Alice otevřela dveře a dovedla mě do velkého obýváku, kde stál na stole snad ten největší dort na světě. Všude byly samé mísy s ovocem, talíře s cukrovinkami, košíky s pečivem a nespočet jiných dobrůtek.

„Kde máš maminku?“ zeptala jsem se. „No, víš, moje maminka je tak trochu nemocná,“ odpověděla vyhýbavě Alice. „A co tatínek?“ já na to. „Je pryč,“ zněla stručná odpověď.

„Nebude to tak špatné, až ostatní dorazí,“ pomyslela jsem si. Ale minuty ubíhaly a téměř po půl hodině mi došlo, že nikdo jiný nedorazí! Vzhlédla jsem, když jsem uslyšela tlumené vzlyky a před sebou jsem uviděla Alicin obličej mokrý od slz. Mé osmileté srdce začalo v tu chvíli překypovat dětským soucitem a veškerá sebelítost byla zapomenuta.

„Kdo tady o ně vlastně stojí?!“ zavolala jsem a vyskočila ze židle. Alicin poplašený výraz se změnil v nadšený souhlas.

Tak jsme tam byly jen my dvě – dvě malé holky a spousta dobrot, limonády, připravených her a soutěží – a co je hlavní, i cen k vyhrávání. Začaly jsme dortem. Alice sfoukla svíčky, já jí zazpívala „Hodně štěstí, zdraví“ a pak už jsme si celé odpoledne jen hrály.

Když mě maminka večer přijela vyzvednout, celá nadšená jsem jí vyprávěla, jak se těším do školy, abych všem řekla, o jak skvělou narozeninovou oslavu přišli. Ten den jsem nebyla přínosem ani tak já pro Alici, jako Alice naučila něco důležitého mě samotnou.

Načítám kalendář