Také tak milujete fronty u pokladen jako já? A také se vždycky postavíte do té, co se vleče nejpomaleji a těsně před vámi začne pokladní vyměňovat došlou pásku?

Vešla jsem jednou do supermarketu potravin a uviděla řadu pokladen a u jedné z nich frontu třikrát! tak delší, než u ostatních. Jsem tvor nesmírně zvídavý, a tak jsem hodila do košíku několik drobností, stoupla si za posledního člověka a jala se čekat.

Když jsem se konečně dostala až k pokladní, žádný zázrak to nebyl. Tak jsem si říkala, přece ti lidé musí mít nějaký důvod, proč tak mrhají svým drahocenným časem a ještě k tomu dobrovolně. Až když můj nákup začal mizet v papírové tašce a já spatřila mladého hocha očividně trpícího Downovým syndromem, jak můj nákup balí do tašky, svitlo mi.

Moje kamarádka, která nakupuje ve stejném supermarketu jako já, mi nedávno říkala, že u jedné pokladny pracuje mladý kluk s Downovým syndromem a ten že lidem k nákupu vždycky přibalí „myšlenku dne“.

Tak jsem si tedy počkala a hned u východu jsem zvědavě nakoukla do tašky. Vytáhla jsem kousek barevného papíru, na kterém byl natištěný citát známého filozofa a na zadní straně podpis „Váš „Johnny“.

Umím si představit, že nejsem jediná, která do obchodu zaskočí pokaždé, když jde kolem a vystojí vždy o něco delší frontu, jen abych si mohla přečíst Johnnyho „myšlenku dne“.