Chudý, poctivý kovotepec byl odsouzen za zločin, který nikdy nespáchal. Zavřeli ho do dokonale střeženého vězení uprostřed města. Po několika měsících ho navštívila jeho žena. Prosila strážné, aby mu předali jeho drobný majetek, a to modlitební kobereček. Vysvětlila jim, že je to velice zbožný muž. Strážní souhlasili, protože takovou drobnůstku pokládali za cosi zcela neškodného.

Kovotepec se na něm pětkrát denně modlil. Po několika týdnech prosil žalářníky, aby mu dovolili mít ve vězení několik jednoduchých nástrojů a pár kousků kovu, aby nečinně nevysedával. Slíbil žalářníkům pěkné šperky, které by mohli prodat a přilepšit si tak ke svým platům.

Žalářníci usoudili, že je to dobrý nápad. Den co den mu přinášeli nářadí a kousky kovů a večer nástroje se šperky odnášeli.

Až jednou se stalo, že strážci našli jeho kobku prázdnou! Nezanechal po sobě ani stopu.
O něco později byl dopaden skutečný pachatel zločinu. Chudý kovotepec se přestal skrývat a prozradil, jak se dostal z vězení. Jeho žena totiž navštívila architekta, který navrhl a vystavěl žalář, a získala od něho přesné plány vězení spolu s nákresy zámků jednotlivých kobek. Všechno pak vyšila do složitých vzorů modlitebního koberečku, kterých si kovotepec při modlení všiml. Z drobných zbytků kovu pak svými prostými nástroji vyrobil klíč a v noci uprchl.