00.00
Dnes je pátek 29. března 2024,
svátek slaví Taťána.
Stránku si nyní můžete nově přepnout do nočního režimu!

Co člověku prospěje, když získá celý svět a ten skutečný život ztratí? Co může vyvážit hodnotu věčného života?
(Bible - Matouš 16,16)

Nechtěl bych nikterak postrádat štěstí věřiti v trvalé žití, ba řekl bych s Lorenzem Medici, že také všichni ti jsou mrtví pro tento život, kteří nedoufají v jiný.
(Goethe)

Výš a výše, stále výš...

Když byl malý, jeho snem bylo umět létat. Jeho maminka mu často vyprávěla příběhy z ptačí perspektivy a její smyl pro detail ho nadchnul. Když pobíhal po cestách u nich na farmě okolo zlatavých polí s obilím, vždycky si představoval, že s narůstající rychlostí se kamínky a hlína pod jeho nohama pomalinku ztrácí a pak najednou – s hlubokým nádechem – se odlepí od země a vzlétne.

Teď ležel na zádech, slunce ho pálilo do obličeje a jeho tělo vytrénované letitým cvičením bylo napjaté k prasknutí. Věděl, že nastavili laťku o téměř dvacet centimetrů výše, než byl jeho osobní rekord. Věděl také, že jeho soupeř svůj poslední skok nezvládl. Pokud se mu podaří tento skok, závod vyhrál.

Postavil se, udělal svou obvyklou sestavu několika kliků o jedné ruce a pokusil se setřást nepříjemnou nervozitu. „Jen teď ne, prosím!“ hnalo se mu hlavou. Vzpomněl si na svou matku, která mu vždy říkala: „Když jsi nervózní nebo máš strach, začni zhluboka dýchat.“

A pak se to stalo. Rozběhl se a pod nohama ucítil drobné kamínky a hlínu. Kolem sebe si představil zlatavá pole s obilím. A když se nadechl, přišlo to. Vzlétl. Letěl přesně jako ve svých dětských snech. Zpátky na zem ho vrátilo žuchnutí při dopadu a také bouřlivý výbuch ovací lidí na tribuně.

Jeho život se změnil. Ne proto, že vyhrál celonárodní závody, ne kvůli nabídkám sponzoringu, ne kvůli náhlé pozornosti sdělovacích prostředků ani ne proto, že právě dosáhl nového světového rekordu. Bylo to prostě proto, že byl od narození slepý.

Načítám kalendář