Byl jsem v osmé třídě na lyžařském výcviku. Pomalu jsme sjížděli k nádraží vesnice Šútovo, když jsem najel na šutr a praštil sebou na úplné rovině. Noha se mi zkroutila pod tělo a začala příšerně bolet.

Pedagog, který lyžařský výcvik vedl, začal organizovat záchranné práce. Nejprve odšpuntoval plácačku domácí slivovice a mocně si přihnul, prý aby mu to lépe myslelo. Vyslal jednoho spolužáka telefonovat pro sanitku a s pomocí zdravotníka mi začal nohu fixovat.

Poté mne přivázali na lyže jako na nosítka a započali s transportem k silnici, protože tam, kde jsme byli, by nedojel ani traktor. Vše šlo dobře, až do chvíle, kdy jsem cítil, že pomalu začínám sjíždět na pravou stranu. Když jsem na to funícího učitele upozornil, dostalo se mi podrážděného ujištění, abych nepanikařil, že to má pod kontrolou. No a tak jsem spadl. Tedy ne celý, moje zlomená noha zůstala přivázaná k lyžím, zatímco trup putoval k zemi.

Nevím, kolik je na nebi hvězdiček, ale v okamžiku dopadu jsem je všechny třikrát přepočítal. Pedagog nepedagog, slušný žák neslušný žák - za nadávky, které jsem na jeho hlavu vyslal, by se nemusel stydět ani nadprůměrně zběhlý dlaždič.

Bezmoc je totiž jedna z hlavních příčin vzpoury proti autoritám.

bjt