00.00
Dnes je čtvrtek 28. března 2024,
svátek slaví Soňa.
Stránku si nyní můžete nově přepnout do nočního režimu!

„Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“
(Bible – Jan 5,7)

"Važ si svého otce a své matky." To je první z Desatera přikázání, které slibuje odměnu.
(Efezským 6,2)

Chovej se ke svým rodičům tak, jak chceš, aby se k tobě chovaly tvoje děti.
(Sokrates)

Ach ty děti, nikdo se v jejich vkusu nevyzná

Když bylo mému synovi šest let, poprvé jsem ho přivedl do dětského oddělení místní knihovny. Od mládí jsem rád četl a dokonce jsem si zakládal na tom, že čtu něco jiného, než moji vrstevníci a dělal jsem se tak zajímavým, i když jsem často moc nechápal, o čem kniha zrovna je... Očekával jsem tedy, že synátor půjde v mých stopách. Přirozeně, že si půjčí Zolu, jsem si nemyslel, ale představoval jsem si, že poprvé si odnese domů nějaké kvalitní klasické pohádky či populárně naučnou literaturu.
Nicméně tyto věci syna nezajímaly. Svou pozornost věnoval výhradně stolu s těmi nejhoršími braky - kačerem Donaldem počínaje a podivnými stejně odpornými americkými komiksy konče. Nic nedal na moje argumenty o dobrém vkusu, národní hrdosti a kýči a začal na hromádku skládat jednu horší knihu za druhou - přesně tyhle si prý půjčí.
Něco takového bylo na mě dost silné, a proto jsem ho začal intenzivněji přesvědčovat o kvalitách hodnotné literatury a o hloupostech, které se dočte v knihách, které si vybral. Marnost nad marnost. Čím více jsem cítil, že mi dochází argumenty, tím více jsem zvyšoval hlas, až se po nás půjčovní paní začala nehezky dívat.
No, výsledkem byl kompromis. Půjčí si šest knížek - tři si vybere sám a tři vyberu já. Domluvili jsme se a cestou domů jsem měl pocit, že v rámci možností jsem pedagogicky úspěšně uhrál maximum. Teď bych ale ještě potřeboval další pedagogickou radu - jak ty mnou vybrané hodnotné knížky donutit synka číst.

bjt

Načítám kalendář