Starosta jedné vesnice byl bohatý a spravedlivý člověk mužného zjevu. Již po mnoho generací pocházeli starostové z jeho rodiny, a snad proto, že měl jeden z jeho předků holou hlavu, nazývali ho lidé „Král Holý strom“.
Starosta vedl klidný a spokojený život v rodné vesnici. Když jeho žena jednou nakupovala na trhu, zaslechla za svými zády dvě sousedky: „Třeba má doma hodnou ženu,“ říkala právě jedna z nich, „ale ‘holý strom’, ten se nikdy nezazelená!“ „Ba, ba, nomen est omen,“ odvětila se smíchem ta druhá. A dál se předháněly v utrhačných poznámkách.
Starostova žena spěchala celá zrudlá domů a toho dne už nevyšla z pokoje. Za nějakou dobu se její muž začal vyptávat, co se děje, že se tak dlouho neukazuje a že s ním slovíčko nepromluví. „Dokud si nezměníš jméno, tak s tebou mluvit nebudu. Je ošklivé a dělá nám jenom ostudu. Lidé si z něj tropí posměch, vymýšlejí na něj vtipy. S takovým jménem už dál žít nechci!
„Kvůli takové maličkosti se trápíš?“ podivil se starosta. „Odkdy záleží na tom, jak se kdo jmenuje? Důležité je přece jen to, co kdo dělá.“
„Říkej si, co chceš. Já odsud vyjdu teprve tehdy, až si své jméno necháš změnit!“
„Proč bych si měl dávat nějaké nepřirozené jméno? Přirozené je krásné. Strojeností nic nezkrásní, je to jen přetvářka, něco, co se jen staví na odiv. Zdání, které klame.“
Ale žena se nedala přesvědčit žádným z těchto argumentů. Zatvrdila se a nakonec donutila svého muže, aby se společně vydali hledat nové jméno.
Poté co neuspěli v několika městech, přijeli do jednoho, ze kterého právě vynášeli městskou branou mrtvého. V průvodu jej vyprovázelo množství lidí a vpředu kráčel muž a hlasitě volal: „Jeho velké jméno o něm světu hlásá pravdu!...“ Král Holý strom si vzal vyvolavače stranou a zeptal se ho: „Pověz mi, jak se jmenoval tento mrtvý?“ – „Jeho vznešené jméno zní ‘nesmrtelný hrdina’,“ odvětil cizinec. Král Holý strom se zasmál, a ani jeho žena neudržela vážnou tvář.
V jiném městě potkali žebráka, který je úpěnlivě prosil o almužnu. „Rádi ti dáme,“ řekl mu starosta, „ale prozraď nám nejprve, jak se jmenuješ.“ „Má dobrá matka mi dala jméno ‘Boháč’.“
Plni údivu odebrali se starosta a jeho žena do další vsi, kde uviděli statného muže, který před sebou hnal krávu. Žena se ho zeptala: „Cizinče, jak se jmenuješ?“ – „Má dobrá matka mi dala jméno ‘Dobrotivý pán’.“ – „A co děláš?“ ptala se žena zvědavě dál. – „Jsem řezník.“
Když byli Král Holý strom a jeho přemýšlivá žena opět doma, řekl starosta: „Tak jsme si našli tři pěkná jména. Vyber si, které se ti líbí. Mně je to jedno, jen když se na mne už nebudeš hněvat.“
A tehdy řekla jeho žena: „Nesmrtelný hrdina zemřel; Boháč chodí žebrotou; Dobrotivý pán zabíjí zvířata na jatkách. Ty jsi Král Holý strom – a tak je to dobře, tak to má zůstat. Neboť teď už i já vidím, že nezáleží na tom, jak se kdo jmenuje, ale na tom, co kdo dělá.“