Jeden mladík se domníval, že mu žádná žena neodolá.
Stále znovu se o tom přesvědčoval – jak se mu alespoň zdálo. Jeho namyšlenost způsobovala, že se k mladým ženám nechoval vůbec přátelsky. Domníval se totiž, že jeho nestydaté výzvy přimějí ženy, aby na něj „braly“.
Jednou zpozoroval vskutku krásnou ženu a oslovil ji navyklým způsobem. Sotva zvedla oči. Dala mu najevo své hluboké pohrdání a vzápětí odešla pryč. Mladík to pokládal za pouhou součást její taktiky a spěchal za ní. Žena se čas od času otočila, ale nezrychlovala. Po chvíli odbočila do postranní uličky a vstoupila do malířského ateliéru.
Mladík ji ještě zaslechl, jak říká: „jako živý.“ Vzápětí zmizela. Mládenec přistoupil celý zmatený k malíři a zeptal se ho, co to všechno mělo znamenat.
Tato žena si u mne před několika hodinami objednala obraz ďábla,“ odpověděl malíř. „Řekl jsem jí, že to není snadný úkol, protože jsem ještě nikdy žádného neviděl. Slíbila mi, že se vrátí a jednoho mi ukáže, a své slovo také dodržela.“