Jeden žák přišel smutný za svým učitelem pro radu. Byl tak nešťastný, že si učiteli sedl k nohám a začal vyprávět. Mluvil o svých starostech, o svém trápení, problémech, zármutku a depresích a vůbec nepustil učitele ke slovu. Když nadešel čas na čaj, učitel postavil před žáka šálek a začal nalévat čaj.
Za chvíli byl šálek plný až po okraj, ale učitel lil dál. Tu ho žák chytil za ruku a překvapeně se zeptal: „Co to děláte?“
Učitel se usmál.
„Šálek je stejně plný jak tvé srdce. Jak ti mám dát radu, když mi nepodáš prázdný šálek?“