Něco v člověku vždycky touží po tom, co je zrovna zakázané.

V den půstu, kdy je jíst a pít striktně zapovězeno, navštívil jeden rabín svého nemocného přítele.
Tehdy si nemocný člověk začal rabínovi stěžovat. „Mám velkou žízeň!“
Rabín mu na to řekl: „Klidně se napij.“
Poté rabín na hodinu odešel a když se vrátil, otázal se nemocného na lůžku: „Tak co, jak to vypadá s tvou žízní?“
„Nijak,“ odvětil mu nemocný. „Jakmile jsi mi dovolil napít se, žízeň zmizela.“