Stojí sedm korun, i když její výrobní cena bude tak dvě padesát. Je vyražená ze samolepící fólie a lepí se na zadní sklo auta, jehož majitel chce dát najevo: „Já jsem křesťan.“

Když jsem si ji koupil a nalepil na páté dveře svého prolezlého stroje Opel Kadett Combi, něco se změnilo. Nepatřím sice mezi piráty silnic, ale občas přece jen někam spěchám. Nečastuji zmatkující řidiče v klobouku či vyděšené dámy za volantem hanlivými gesty, ale někdy se nějaký „trouba“ přede mnou motá tak neuvěřitelným způsobem, že se prostě neudržím, a aspoň na čelo si poklepat musím. (Repertoár doprovodných nadávek je závislý na tom, zda vezu, či nevezu manželku a děti.)

Když jsem ale poprvé vyjel s rybičkou, uvědomil jsem si, že s tím vším je konec. Doposud mne nikdo neznal, takže když jsem na stresovanou řidičku zběsile troubil a gestikuloval, mohla si myslet, že to byl nějaký hulvát v bílém Opelu. Kdybych to ale udělal teď a dáma by si všimla mé rybičky, křesťané by v jejích očích zase ztratili nějaký ten bod.

A tak jezdím s rybičkou a zatím se hlídám. Jak to bude dál, nevím. Budu se snažit i v budoucnu, ale když mi to nepůjde, tak ji raději odlepím.

Křesťané už tak mají dost problémů s těmi, kteří se k nim hlásí.

bjt