Eva se vracela autem domů. Už se těšila, jak si odpočine mezi svými nejbližšími, když se najednou před ní objevilo velké stádo ovcí. Zastavila, vypnula motor a čekala, až ovce přejdou silnici.

„Ustupte a nechejte mě odjet, potvory!“ rozkřikla se na ně z okna, když viděla, že se začínají motat kolem auta, prohlížet si ho, a nemají se k tomu, aby opustily cestu. Troubila, volala, ale nebylo to nic platné. Ovce si klidně dál bečely a zůstávaly na vozovce.

„Poslyšte, člověk tu může zemřít hladem!“ volala v zoufalství.

„Bééé, bééé, bééé,“ ozývalo se všude kolem.

Po dlouhém čekání se konečně objevil pastýř.

„Udělala jste chybu, že jste zastavila,“ řekl jí s úsměvem. „Ovce jsou jako problémy. Ukažte jim, že chcete jít dopředu, a ustoupí stranou.“

Odjíždějíc, přemýšlela o pastýři – filozofovi. Měl pravdu. Všechen její křik, troubení a hněv byly zbytečné; na ovce vůbec nezapůsobily. Když však viděly, že se rozjela, ustoupily.