Jeden žák se chtěl po dlouhých letech učení vydat do světa, a tak prosil svého mistra o požehnání.

„Ať máš stále hodně starostí,“ řekl mistr, když se s ním loučil.

„Co jsem vám udělal, že mi místo štěstí a požehnání přejete starosti?“ divil se žák.

„Vidím, že jsi ještě nedosáhl osvícení,“ odvětil mistr. „Neřekl jsem ti nic jiného, než že se máš těšit z nejkrásnějšího daru a největšího štěstí – ze svého zdraví. Zdravý člověk má vždy mnoho starostí. Zato nemocný má jen jednu – aby se uzdravil.“