Felix Mendelssohn, velký hudebník a skladatel, jednou navštívil katedrálu ve Freiburgu právě ve chvíli, když varhaník cvičil novou skladbu. Mendelssohn se k němu postavil, pozorně poslouchal, a potom se zeptal:

„S laskavým svolením, mohl bych si trochu zahrát?“

„Víte, pane, já jsem zde varhaníkem a nemohu dovolit jen tak kdekomu, aby si brnkal na tomto drahém nástroji!“ odpověděl muž, který hudebního skladatele nepoznal.

Nakonec souhlasil s velkým zdráháním, když ho o to Mendelssohn ještě jednou požádal. Zazněly první tóny a místní varhaník byl hudbou přímo uchvácen.

„Kdo jste, pane?“ zeptal se, když skladatel dohrál.

„Mendelssohn,“ zněla odpověď.

„Ach,“ zvolal varhaník, „téměř jsem nedovolil velkému Mendelssohnovi, aby pro mne hrál!“

Jak nerozumné je, když si lidé myslí, že jsou pány svého života, a nedovolí Kristu, aby do jejich života zasáhl.