V jedné rodině se radovali z toho, že mají vnoučata. Kdo nezažil radost z vnoučat, neví, co to radost je. Nejstarší člen rodiny mi řekl: „Pane doktore, kdybych věděl, co to jsou vnoučata, měli bychom je dříve nežli děti.“
Tato radost se radikálně změnila, když se zjistilo, že maminka těch kluků má rakovinu. Nejprve bylo podezření, že něco není zcela v pořádku, poté diagnóza potvrdila, že tomu tak skutečně je. V rodině zavládlo ticho. Všichni chodili jako bez ducha.
Následovala terapie, rehabilitace, avšak vše se znovu zhoršilo. Ve chvíli, kdy se již všichni připravovali na nejhorší, došlo ke zvratu. Maminka se uzdravila. Nepříznivé předpovědi se nepotvrdily. „Bohu díky,“ řekl mi její manžel.
Lékaři se na celou situaci dívali jako na zvláštní, neobvyklé vyústění celého patologického procesu. Rodina to viděla jinak. Označila to za zázrak. Dodnes se z tohoto zázraku všichni radují a za uzdravení jsou vděčni.

(pokračování zítra)

(O vděčnosti s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005)