00.00
Dnes je pátek 29. března 2024,
svátek slaví Taťána.
Stránku si nyní můžete nově přepnout do nočního režimu!

Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou.
(Bible - Matouš 13,13)

Z našich projevů vděčnosti si naši bližní budou utvářet své pojetí života.
(A. J. Cronin)

Protéza


V Kladrubech u Vlašimi je rehabilitační ústav. Doléčují se tam lidé, kteří při různých nehodách přišli o ruku nebo nohu. Učí se žít s protézou. Jednou ráno jsem tam viděl, jak si jeden z pacientů připevňoval protézu pravé nohy. Když ji vzal, poplácal ji a začal si s ní povídat. Slyšel jsem, jak říká: „Tak pojď, Mařenko, půjdeme na to.“ Jeho vděčný vztah k výrobku lidských rukou mne dojal.
Při jiné návštěvě rehabilitačního střediska v Kladrubech mi pan ředitel ukazoval rozbitá skla dvojitého okna. Jeden z pacientů vyhodil ze vzteku zavřeným oknem protézu, s níž se učil chodit. I zde šlo o postoj pacienta k protéze. V tomto případě však výrazně negativní. Tento pacient se nerozhodl pro vděčnost, ale pro nenávist. Za pomoc, kterou mu protéza mohla prokazovat, vděčný nebyl.
Je možné, že vděčnost je do určité míry otázkou osobního rozhodnutí. Pro, nebo proti.
Kolik lidí je nešťastných, že to či ono není takové, jak by si přáli. Přitom to, co dobrého mají, nevidí. Nevidí, za co by mohli být vděčni. Nebo se rozhodli, že to vidět nechtějí?

(O vděčnosti s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005)

Načítám kalendář