Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem. ‘Cti otce svého i matku svou’ je přece jediné přikázání, které má zaslíbení.
(Bible - Efezským 6,1.2)
Malé džbánky mají velké uši. Děti, které celé dětství vdechovaly atmosféru vřelosti a zářivé lidské laskavosti, lásku vracejí.
(D. Carnegie)
Co říkáš našim synům?
V jedné povídce píše Lev Nikolajevič Tolstoj o třech ženách, které šly načerpat vodu. Každá má syna. Ta první praví: „Můj syn je velice šikovný chlapec, v obratnosti předčí všechny kluky z naší vsi.“ Druhá říká: „Ten můj má hlásek jako slavík. Všichni lidé ho obdivují a věří, že bude velkým zpěvákem.“ Třetí žena mlčí. „Proč nic neříkáš?“ ptají se ostatní. „Nevím, co bych o svém klukovi řekla. Je takový obyčejný, ale doufám, že v životě obstojí.“
Když měly vědra plná, vydaly se na cestu domů a potkaly jednoho starce. Po chvíli k nim běželi jejich tři synové. První z nich začal tleskat rukama tak šikovně, až se všichni divili. Druhý se dal do zpěvu a všichni měli slzy v očích. Třetí přiběhl k matce, vzal její vědro a bez řečí ho odnesl domů.
Ženy se obrátily na starce s otázkou: „Co říkáš našim synům?“
– „Synům? Viděl jsem jen jednoho syna!“
Jak jsem dnes jednal se svými rodiči?
(Laskavé slovo na každý den, Portál 2006)