S hlavou prázdnou,
s nohou zlomenou,
stále běžím vpřed,
nikdy nevrátím se zpět.

Se srdcem prolezlým zármutkem,
s očima plnýma slz,
s nohama opuchlýma puchýři,
jsem zjistila, kam moje cesta míří.

Běžím k tobě, můj Pane,
nebojím se ničeho, co se stane,
tak obejmi svou unavenou ovci,
co našla cestu ke svému otci.

Se srdcem plným bolesti,
běžím vstříc Božímu království,
nevím, jak dlouhá bude cesta,
nevím, zda uvidím brány toho města,
nevím, jestli tam už někdo dorazil.
Vím jen, že Ježíš smrt porazil
a já nikdy nebudu sama,
jestli se mi otevře brána.

Klára Kačenová