Nenávidím aktivní sportování. Ne proto, že by mi byl cizí pohyb, ale protože mi to nejde tak jako ostatním. Ve fotbale neumím kopnout do míče, na kole dojíždím vždycky daleko vzadu za ostatními a při plavání neumím potopit hlavu, natožpak skočit šipku. Jediné, co mi docela jde, je sjezdové lyžování, ale to stejně málokdo vidí, takže o tom můžu jenom vyprávět a stejně mi nikdo moc nevěří.

Jenom zkuste vymazat z hlavy zkušenost, když po další vámi zkažené přihrávce spoluhráči instinktivně vytušili, že jediná šance na vítězství je hrát tak, jako by vás nebylo. A co spoluhráči, to by člověk ještě překousnul, ale spoluhráčky, to přece nejde.

Je to začarovaný kruh, čím větší odpor mám ke sportu, tím víc se mu vyhýbám, jsem v něm horší, a odpor se zvětšuje.

Dnes jsem ale zapojil rozum a uběhl necelý kilometr, víc to skutečně nešlo.
Přežil jsem, a pokud to neodstonám, zkusím to někdy znovu.

bejt.blogspot.com