Jednou přišel kdosi celý rozčilený k Sokratovi: „Sokrate, slyšel jsi, co udělal tvůj přítel? To ti musím hned vyprávět.“
„Okamžik, prosím tě,“ přerušil ho mudrc. „Prosel jsi to, co mi chceš říct, třemi síty?“
„Třemi síty?“ podivil se muž.
„Ano, můj milý, třemi síty. Podívej se, zdali to, co mi chceš říct, projde třemi síty. První síto je síto pravdy. Zkoumal jsi všechno, co mi chceš říct, zdali je to pravdivé?“
„Ne, slyšel jsem to vyprávět a ...“
„No vidíš! Ale určitě jsi to zkusil s druhým sítem. Je to síto dobroty. Jestlipak to, co mi chceš říci – když už by to neměla být pravda – je alespoň dobré?“
Druhý na to váhavě: „Ne, není, naopak...“
„Aha!“ přerušil ho Sokrates. „Použijeme tedy aspoň třetí síto a zeptáme se, zdali to, co mi chceš říci a co tě tak rozčílilo, je potřebné!“
„Potřebné to právě není...“
„Tedy,“ usmál se mudrc, „jestli to, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré nebo potřebné, nech to být a nezatěžuj tím ani sebe, ani mě!“

Nad čím se má člověk především zamýšlet, když večer zpytuje svědomí?
Z užívání svého jazyka: jestli nemluvil o druhých špatně.

(Příběhy psané životem, Portál 2001)