(pokračování z minulého dne)

Žabky se rozeběhly domů a po chvíli se každá vrátila s hrníčkem. Některé byly krásně malované. Jirka si žabky seřadil před sebe, vypůjčil si od jedné hrníček a vybídl děti: „Teď dávejte dobrý pozor! Pan profesor každé ráno a večer takhle klokotá a tak to naučil i celou svoji rodinu,“ vysvětloval Jirka a hned to i předváděl. Nabral si do pusy trochu vody a začal kloktat. Spletl si totiž kloktání s klokotáním, tedy zpěvem slavíka. Nevěděl, že pan profesor si pouze čistil zuby, protože žabky zuby nemají.
Kuňce se to nějak nezdálo: „To je divné! To že je to slavné slavičí zpívání?“ nechtěla uvěřit.
Jirka ji odbyl: „Když jsem to řekl, tak to platí. Zkoušejte to, a až to budete výborně umět, půjdeme zazpívat do rozhlasu. Když budete úspěšní, slibuji, že vás dostanu i do televize!“ řekl namyšleně a žabky zkoušely a zkoušely, protože každá chtěla zpívat jako slavík a každá chtěla být slavnou zpěvačkou.

(Kuňka a rybníček Kvákykvák, Advent-Orion 2008)