Když byl můj bratr malý, věšel si v našem společném pokoji na zeď nad svou postelí plakáty hokejistů. Musela jsem se na ně dívat. Hrozně mě to rozčilovalo. Když jsme se o tom dohadovali, snažil se mě přesvědčit, že jemu by nevadilo nic, co bych si pověsila nad svou postel já. Klidně by se na to koukal.
Jenže já jsem neměla žádného hrdinu nebo idol, jehož portrét bych si toužila pověsit na čestné místo nad svou postelí. Nikdy mě nikdo nenapadl. Zavěsila jsem si tam nakonec několik reprodukcí: Vermeera, Botticelliho a barokní zátiší s ovocem a květinami. Sama jsem si ty obrázky vystříhané z barevných časopisů zarámovala, protože mi dávaly něco, co jsem asi potřebovala. Harmonii, pokoj, radost...

– pokračování zítra –

(O světle s Hanou Pinknerovou, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2008)