(pokračování z minulého dne)

Nauč mne čekat. Chtěl bych ti dát možnost, aby ses vždy vyslovil k tomu, co dělám. To nejdůležitější v životě si neřekne člověk sám, ale je mu řečeno.
Chtěl bych se umět rmoutit, ale chraň mne toho, abych zarmucoval druhé.
Chtěl bych mít nezbytný majetek, abych bezmocným mohl něco nabídnout.
Dej mi každodenní bdělost ducha i těla, nějaký znak tvého milosrdenství, dobré slovo či přátelský ohlas a alespoň někdy pocit, že jsem ještě potřebný.
Vím, že když člověk něco dělá, vyřeší se tím mnoho problémů.
Nechtěl bych se dát ovlivňovat řečmi lidí, vše vidět a mnohé přehlížet.
Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední den.