Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří;
(Bible - Efezským 5,15)
Způsob, jakým žiješ, probouzí ve mně, člověku nevěřícím, touhu, aby víra měla pravdu...
(anonym)
Jestliže chce být církev důvěryhodná
Vzpomínám si, že v padesátých letech, v prvních dobách emauzského společenství, jsme museli spěšně postavit byty pro rodiny bez přístřeší. Pracovali jsme v jednom kuse, samozřejmě i v neděli. Jednou v sobotu večer nám došly tvárnice. Co dělat? Všechny obchody byly zavřené. „Jeden chlápek je vyrábí a bydlí kousek odtud,“ povídá kdosi. „Před domem jich má stále pěknou hromadu. Ale dejte si pozor, faráře nemůže ani cítit.“ Tak jo. Jdu k němu. Nalil mi skleničku a povídá, ještě dnes ho slyším. „Vy jste první farář, kterého jsem pustil k sobě domů.“ Pak bouchl pěstí do stolu a pokračoval: „To přece není možné, aby to, co dělají (neřekl: to, co říkají), bylo správné!“ A vyprávěl mi, že jeden místní podnikatel, jenž se choval nespravedlivě vůči svým zaměstnancům a vedl skandální život, měl skvostný pohřeb, kterého se zúčastnila řada kněží, ba dokonce i biskup; to vše jen proto, že finančně podporoval seminář nebo něco podobného. O několik dnů později pak pohřbívali stařenku, kterou měli rádi lidé z celého okolí; farář třikrát mávl kropenkou a záležitost byla vyřízena. „To, co dělají, přece nemůže být správné,“ řekl mi znovu a dal mi vyžádané tvárnice. Hned připojil: „Ne, nechci, abyste je platil.“ A když jsem nastupoval do kamionu, zaklepal mi na rameno: „Pane faráři, nevím, jestli Pán Bůh existuje, ale jsem si jistý, že pokud existuje, je přesně tím, co vy děláte.“
(Testament, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2009)