Sára sedí osamělá. Ruce, pihovaté věkem, má složené v klíně. Na sobě má nejlepší šaty. Její pokoj v domově důchodců svědčí o tom, že je jaro: ve váze má sedmikrásky, za oknem kvete pryšec.
„Víte, neděle jsou tu zvláštní,“ povzdechne si.
Pohled na stěny jejího pokoje návštěvníkovi napoví, že má rodinu. Na velké zvětšenině její vnuk Jason objímá teriéra. Ve vedlejším rámu má syna Jerryho s rodinou; je zubním lékařem ve Phoenixu. Na dalším snímku se Sára dívá na svého manžela, jak při čtyřicátém výročí jejich svatby rozkrajuje dort. „Za rok v květnu bychom spolu byli padesát let.“
Sára sedí osamělá. „Byli mě navštívit o posledních Vánocích,“ řekne s úsměvem na tváři (jakoby na obranu své rodiny). Telegram a blahopřání k narozeninám jsou vystaveny u ozdobného zrcadla. Ale k narozeninám jí dole ve vestibulu zazpívala skupina zpěváků z kostela. Ona sama si k té příležitosti trochu vyzdobila pokoj. Co více může stará osoba udělat?

(pokračování zítra)

(Na kovadlině, LUXPRESS s.r.o. 2008)