Šla jsem navštívit svou tetu, která se před týdnem vrátila z nemocnice po těžké operaci. Povídaly jsme si o všem možném a neustále ona i já jsme se snažily zabíjet moly, kteří lítali po obýváku a při mém odchodu nejvíc na chodbě.
„Já nevím, kde se ti moli berou,“ divila se teta. Při její další návštěvě jsem už byla vyzbrojena trochu líp – vyčetla jsem si v nějakém časopise, že je dobré posušit pomerančovou kůru, nalámat ji a dát tam, kde se moli vyskytují. Jenže to samozřejmě nestačilo, a tak jsem se pustila do mohutného úklidu.Všechny věci za závěsem jsem vynesla na balkon; kde byli larvy a moli – všechno vyhodila; lavor, mísy, kbelík – to jsem důkladně vymyla; prohlédla jsem kdeco všechno. Sice jsem byla unavená, ale výsledek byl super. Pár naštvaných jedinců ještě poletovalo po chodbě, ale za závěsem se to blýskalo čistotou a moli dostali co proto!
A tak mě napadá, že i my mnohdy vykazujeme moly ve svém okolí, kteří obtěžují a otravují.
Zvláště v poslední době se dost často setkáváme s lhostejností, závistí, pomlouváním, nelaskavostí. Jenže na likvidaci škůdce tohoto druhu nestačí obyčejné prostředky, ale něco mnohem silnějšího, účinnějšího. Každý z nás by se měl s „moly“ poprat. Láskou, povzbuzením, ochotou pomoci, pozorností, ohleduplností... atd. I já vím, že mám stále co napravovat. Ale na tenhle „grunt“ sama nestačím. A tak prosím: Pane, přijď mi na pomoc!

D. K.