(pokračování z minulého dne)

Snažil jsem si v hlavě představit, jak by asi vypadalo, kdyby se namaloval pavouk jejich vzájemných vztahů, sympatií, nenávistí, lhostejností a zájmů. Když uvážíme, že každý z nich má svůj osud, který nežije sám, ale ovlivňuje s ním osudy dalších lidí...
Tak jsem se do toho zabral, že jsem na konci téměř zapomněl ze schodů seskočit.
Bylo by zajímavé znát osudy a životní příběhy všech lidí, které potkáváme.
Žel, většinou jsou to smutná vyprávění.
Vzhledem k tomu, že mám potíže se zvládáním svých vlastních problémů, je asi dobře, že se o těch druhých nikdy moc nedozvím.
Stejně bych nedokázal pomoci, spíš bych se z toho zbláznil.
Copak jsem Pán Bůh, abych na všechno tohle stačil?

Bedřich Jetelina, Klub Anonymních porušovačů slibů