(pokračování z minulého dne)

Vyprávěl mi kněz, který byl pro věrnost církvi odsouzen komunistickým režimem k dlouholetému žaláři a měsíce trávil na samotce, že právě tam zakoušel Boží velikost, která mu dala přežít roky krutého vězení, ale učila ho také vidět skutečnosti z jiného úhlu pohledu.
Jediným spojením se světem bylo na samotce malé zamřížované okénko, kterým mohl vidět jen střechy domů, kde bydleli bachaři se svými rodinami. Lidé žijící v oněch domech mohli zase ze svého pohledu z okna vidět žalář.
Kněz si časem uvědomil, že za mřížemi jsou vlastně ti, kteří ho vězní. Přestože byli bachaři volní na rukou, byli zaslepenou ideologií spoutáni na duších.
Nešlo ovšem pouze o úhel pohledu, o jakousi „optiku zámku“, šlo také o zkušenost s výše uvedeným součtem.
K radosti lidské duše patří zkušenost s více pohledy na jednu událost a poznání, že Bůh dává do událostí našeho života kladná znaménka. Jinými slovy o tom hovoří i starozákonní žalmista, když vybízí, abychom okusili a viděli, jak je Hospodin dobrý.

(O radostech lidské duše s Maxem Kašparů, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2008)