Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu...
(Bible - List Jakubův 1,19)
Opravdu existujeme jen tehdy, když nám někdo naslouchá. Největší dar, který můžeme někomu dát, je skutečně tomu druhému naslouchat.
(Bruno Ferrero)
Dva přátelé
Před mnoha lety žili v Číně dva přátelé. Jeden uměl nádherně hrát na harfu. Druhý měl úžasně vyvinutou vzácnou schopnost naslouchat.
Když první z nich hrál nebo zpíval o horách, ten druhý říkal: „Vidím ty hory, jako by byly tady přede mnou.“
Když první hrál o potůčku, druhý povídal: „Slyším vodu, jak zurčí mezi kameny.“
Ale jednoho dne ten, který naslouchal, onemocněl a umřel.
První z přátel uřezal harfě struny a už nikdy na ni nehrál.
(Další příběhy pro potěchu duše, Portál 2008)