Ale stejně jako z nebe na zem padá déšť a sníh a nevystupuje zpět, aniž by zavlažil zemi a probudil ji k životu, aby přinášela lidem úrodu a obživu, také slova, která plynou z mých úst se ke mně nevrátí s prázdnou... (SNC)
(Bible - Izajáš 55,10.11a)
A každý další hřejivý jarní den,
i kdyby pršelo, přivítám s úsměvem...
(K. Štrbová)
Předjaří
Kraj ještě pod sněhem a chladný vítr duje
a noční mrazíky poutají bláto cest,
a přece jaro již bázlivě nakukuje,
ve vzduchu cítíš ho a brzo spatříš kvést.
U lesa pod strání, kde závěj sněhu leží,
kam slunce nahlíží, jakmile ráno vstane,
tam skromně vyrostly pod lískovými keři
bělostné sněženky ve sněhu uschované.
Ty zemi otevřou a touhu zas jí dají
probudit semena a mízu v stromech spící.
Bouřlivým rašením zase vzdát svůj hold kraji,
na větvích kaštanů rozsvítit na sta svící.
František Bukvaj, Vyznání Vysočině