Mám rád návraty domů. Zvlášť když je teplý letní večer, jehož obloha se obléká do sladce růžových červánků. Po cestě z nádraží, alespoň tady – u nás v Polabí, se dá zažít vždycky něco zajímavého. Tak třeba včera jsem v příkopu zahlédl na květu bodláku nádherného čmeláka. Podle všeho měl ten brumlavý dobrák po šichtě a dřímal. Křidélka úhledně překřížená na zádech, hlavu zabořenou do květu, patrně snil svůj nektarový sen.
Opatrně jsem utrhl květ s tím, že čmeláka donesu malému synkovi, aby si jej prohlédl: nádherný sosáček, roztomile chlupatý zadeček, nohy skutečného bohatýra a jemně žilkovaná křehká křidélka, která tuto bručivou kouli dokážou zázračně zvednout k obloze. Ušel jsem deset kroků a čmelák se probral. Po dalších deseti krocích začal na květu předvádět komické tanečky. Točil se a točil dokola, stejně jako to dělají malí pejsci, když si honí vlastní ocásek. A po dalších deseti krocích se bručoun odrazil od květu a s drnčením helikoptéry odlétl zpět tam, odkud jsem ho odnesl. Úžasná podívaná!

(pokračování zítra)

Petr Plaňanský, Slovo pastýře, CKS Nymburk