00.00
Dnes je pátek 29. března 2024,
svátek slaví Taťána.
Stránku si nyní můžete nově přepnout do nočního režimu!

Vždyť Pán nám přikázal: ‘Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země.’
(Bible - Skutky apoštolské 13,47)

Je-li cílem života jen žít dál a vegetovat, pak takovýto život smysl nemá.
(V. E. Frankl)

To stačí


(pokračování z minulého dne)

Jsme zodpovědni za kytičku. Ale často na to zapomínáme, abychom mohli naříkat nade vším, co nedokážeme. Pan profesor skončil přednášku a jako obvykle se zeptal: „Máte nějaké dotazy?“ Jeden student zvedl ruku: „Pane profesore, v čem je smysl života?“ Někdo z těch, kteří se už chystali odejít, se zasmál. Profesor se na studenta dlouze a tázavě zadíval, aby poznal, jestli svou otázku myslel vážně. Bylo to tak.
„Odpovím vám.“ Vytáhl z kapsy u kalhot peněženku a z ní kulaté zrcátko, ne větší než mince. Pak řekl: „Za války jsem byl malý kluk. Jednou jsem na ulici uviděl rozbité zrcátko. Schoval jsem si z něj ten největší kousek. To je on. Začal jsem si s ním hrát a učarovalo mi, že můžu zamířit paprsek světla do tmavých koutů, kam se slunce nikdy nedostalo – do hlubokých děr, trhlin, skrýší. To zrcátko jsem si nechal. Když jsem dospěl, zjistil jsem, že to nebyla jen dětská hra, ale metafora toho, co můžu v životě dělat. Já jsem také úlomkem zrcadla, které jako celek neznám. Ale s tím, co mám, můžu poslat světlo – pravdu, porozumění, poznání, dobro, něhu – do temných koutů lidského srdce a můžu něco v někom změnit. Možná to uvidí jiní lidé a budou to také dělat. V tom je pro mne smysl života.“

(Další příběhy pro potěchu duše, Portál 2001)

Načítám kalendář