Rodinnou buňku tvoří otec, matka a děti. Neměli bychom však zapomínat na prarodiče, kteří mohou nabídnout spoustu lásky a přívětivosti, zpevnit rodinná pouta a obohatit komunikaci. Přestože platí, že dnešní babičky a dědečci jsou dynamičtější, aktivnější a podstatně více cestují než jejich předchůdci, neznamená to, že postrádají tradiční, mimořádně cennou, dějinně rodinnou moudrost. Tvoří kořeny každé rodiny, a to je pro dítě velmi důležitá hodnota. Vědomí jeho původu mu napomáhá při tvorbě silné identity.
Prarodiče nevyprávějí pouze „příběhy“ z mládí nebo rodinné anekdoty z dob, kdy byli táta a máma dětmi, ale také předávají určité hodnoty. Mohou-li se prarodiče spolupodílet na výchově dítěte, vytváří se příznivá situace pro všechny: prarodiče si připadají užiteční, rodiče jsou spokojenější a děti šťastnější. Vedle toho se děti, které milují a respektují své prarodiče, učí všeobecnému respektu ke starším. A to je v současné industriální společnosti, která má sklon starší spoluobčany ignorovat, jedna z důležitých hodnot.

(Umění výchovy dítěte, Advent-Orion 2003)