Ale cožpak může matka zapomenout na své dítě a nemít se svým vlastním potomkem žádné slitování? I kdyby se něco tak neslýchaného stalo, já, váš Hospodin, na vás nikdy nezapomenu! (SNC)
(Bible - Izajáš 49,15)
Láska by měla být samozřejmá jako dýchání a půvabná jako čerstvě padlý sníh...
(J. Kromeová)
Matka
Mámo,
jako bych tě viděl
skloněnou nad tím malým
človíčkem,
nad tím chomáčkem života,
který se tak čile hlásí
o slovo.
Vidím tvou tvář.
Je plná vrásek.
Jen ty oči ti zůstaly
stále stejné.
Teď se tvé oči smějí.
Vzpomínáš, mámo?
Je to již strašně dávno,
ale určitě si vzpomeneš.
Skláněla jsi se nad tím
malým stvořením -
A tenkrát jsi slyšela poprvé
to dětské
ma-ma.
Kolik scházelo
a samou radostí bys mne
málem udusila...
Petr Škrla, Hledání