Dnešní podvečer mi připravil úchvatné divadlo. Zatímco se slunce ukládalo ke spánku do nadýchaných červánků sladce růžové barvy a v teplých nárazech povíval vánek, objevily se znenadání nad zahradou poštolky. Dvě staré a tři mladé. Pět letců elegantních tvarů.
Usedl jsem do trávy, zaklonil hlavu a tiše pozoroval to, co se mi doposud nikdy nepodařilo. Viděl jsem zkušené učit mladé vrcholnému leteckému umění: viset na místě. Poštolky vždycky obloukem nasadily proti větru, srovnaly se do ideálního proudu vzduchu, krátce zatřepotaly křídly a naklonily těla do vhodné polohy. Nakonec doširoka roztáhly perutě a… visely na místě! Jako přikované. Pouze koncem letek jemně korigovaly změny, které zaznamenaly ve vzdušném proudění kolem sebe. Po několika vteřinách daly znamení mladým poštolkám, aby se do toho s odvahou pustily...

(pokračování zítra)

Petr Plaňanský, Slovo pastýře, CKS Nymburk