00.00
Dnes je čtvrtek 28. března 2024,
svátek slaví Soňa.
Stránku si nyní můžete nově přepnout do denního režimu!

Nespěchej mluvit, neukvapuj se, než něco řekneš před Bohem. Bůh je v nebi a ty na zemi, proto si ušetři spoustu slov. (B21)
(Bible - Kazatel 5,1)

Dobře mluvit může jen ten, kdo věci důkladně rozumí.
(Cicero)

Počkat! Co je normální?


(pokračování z minulého dne)

„No, nic mě nenapadlo,“ pronesla tiše. „Víš, ona se na mě koukala, jako bych byla nenormální. Protože každý normální člověk, který může, chodí do práce.“ Zamyšleně zavrtěla hlavou: „Já nechodím. Ale já přece pracuju...“ a měla přitom strašně smutné oči.
Bylo mi jí hrozně líto. Zároveň jsem pocítila vztek při pomyšlení na onu úřednici. Co si to dovoluje? Asi sama nemá děti, ale pejska. Nebo své ratolesti šoupla hned do nějakých jeslí, školek, školních družin nebo kroužků, aby se jí o ně starali odborníci. On úřad, to je důležitější práce než utírání zadečku, vaření kašiček, uklízení rozlitého mléka, čtení pohádky stokrát dokola, omílání říkadel a písniček, spravování porouchaných hraček, vysedávání u pískoviště a řešení dětských sporů... vždyť ty učitelky na to mají odborné vzdělání. V duchu se vztekám. Zároveň pociťuju velkou marnost. Co teď mám říct těm smutným očím?
Dovedu si představit, jak jí je. Každá z nás, co jsme doma s dětmi, čas od času musí čelit takovému podezření... Že si doma válíme šunky, žijeme na úkor ostatních pracujících, případně nesplácíme společnosti dluh za prostředky, investované do našeho vzdělání, které teď samozřejmě leží ladem. Že si jen chodíme po nákupech, po procházkách s dětičkami, popíjíme kafíčko s přítelkyněmi a vlastně nic kloudného neděláme. Doma máme pořád binec, jsme stále unavené, často nám nestačí peníze. Na to jsme nemusely studovat. Co na to říct?

(dokončení zítra)

(Co Bůh šeptá maminkám, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)

Načítám kalendář