Seděly jsme s přítelkyní v kavárně a ona mi dramaticky líčila, jak nemožného má manžela: „Představ si, teď když máme tak málo peněz a taky šetříme na tu dovolenou, on přijde a přinese mi takovou zbytečnost. Kytku! Vždyť nemám žádné narozeniny ani nic. Že prý viděl ty růže za výlohou a vzpomněl si, že stejné jsem měla při svatbě. No to je důvod, řekni.“ Já vím přesně, co chci říct, jen nevím, jak to formulovat, abych nepoužila slova náno pitomá. Možná se mi podařilo ji přimět k zamyšlení, jestli by svou reakci nemohla přehodnotit. Doufám, že to mínus, co manželovi udělala, změnila v plus. Snad to pak doma nějak vyžehlila. Mám pocit, že odmítnutí kytky od manžela pár let po svatbě se nedá slušným slovem nazvat...

(pokračování zítra)

(Co Bůh šeptá maminkám, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)