Život přináší nečekané situace. Třeba když slyšíte, jak se modlí parašutista. Jednou jsem toho byl svědkem. Než dotyčný odvážlivec skočil, na chvilku se zarazil a pak řekl: „Pane Bože, prosím, ať se dobře trefím.“ Panečku, nebojácný chlapík, který se vrhá někam dolů, a modlí se! To je fakt silný zážitek.
I když, pravda, nebylo to při mém tandemovém seskoku. Zažil jsem to doma, když náš Zbyšek skákal z horní části palandy na složený molitan ležící na podlaze. Po modlitbě se nadechl, pevně stiskl zuby, vzpažil ruce, v nichž držel tepláky (jak mi vysvětlil, prý nový typ padáku) a... skočil. Dopadl dobře, nadšeně vykřikl: „Jó, dobrý!“ a už se zase drápal na palandu k dalšímu pokusu s jiným padákem.

(pokračování zítra)

Petr Plaňanský, vyšlo v Životě víry 6/2010, Slovo pastýře, CKS Nymburk