O spolupráci jde např. tam, kde dva hudebníci – instrumentalisté – jsou na pódiu a hrají určitou skladbu (dueto). Tam nejde o to, který z nich bude dříve hotov, který hraje silněji atp., ale o to, podaří-li se jim „souhrou“ vytvořit umělecky cenný projev.
Morton Deutsch definoval spolupráci tak, že hovořil o cíli, jehož je možno dosáhnout tehdy a jen tehdy, když se spojí síly obou (všech) účastníků tohoto dění.
Některé charakteristiky spolupráce:
- mezi účastníky je dobrá, kvalitní sociální komunikace,
- v jednání spolupracujících je možné zjišťovat časté vzájemné rozhovory a dialog,
- mezi účastníky spolupráce je vzájemná důvěra,
- mezi spolupracujícími existuje dobrá míra přátelství,
- ve spolupráci účastníků pozorujeme snahu po vzájemné pomoci,
- druhý účastník není soupeřem, ale partnerem,
- partner je viděn jako dobrý,
- atmosféra spolupráce vykazuje znaky altruismu až nostrismu (jeden se snaží druhému pomáhat a oba vidí úkol jako „náš“).

Jaro Křivohlavý, Tajemství úspěšného jednání