„Snad jdu na Silvestra sama do práce,“ povzdechnu si, když v pátek ráno balancuji na zledovatělých pražských chodnících. Všude kolem se třpytí krystalky ledu. Bojím se opravdu pádu, abych nemusela poznávat jejich složení z naprosté blízkosti. „Konečně jeden pracující,“ pomyslím si, když uvidím na obzoru postavu. Jakmile se navzájem přiblížíme, shledávám, že jsem se mýlila. Starý pán venčí pejska. „Ale?!“ slyším jeho mírně vyčítavý hlas. „Ty vždycky něco najdeš!“ říká malé fence, která se uvelebila na ledovém krunýři jako kvočna na kuřatech a něco drží v tlapkách.
„Ty vždycky něco najdeš,“ opakuji si v poloprázdné tramvaji a přemýšlím nad právě končícím rokem. Co jsem našla? Práci, zdraví, dalšího šikovného vnoučka, dovolenou se skvělým kolektivem, ještě v přiměřeném zdraví žijící staré rodiče... Krásné „dary“! A co bude dál, nevím.
Přeji ale určitě nejen nám v redakci Dobrého jitra, ale především Vám všem, mnoha stovkám našich příznivců, všem přátelům na Facebooku, abychom v každém dobrém jitru roku 2011 našli vždycky to nejlepší a nejkrásnější – lásku, porozumění, odpuštění, potřebnou pomoc v případě „nouze“, krásná přátelství, vlídnost, Boží ochranu a jeho požehnání.

Zdena Miškejová