Zima kralovala naplno.
Blížily se svátky klidu a míru.
Vánoce.
Všude byl chaos...
Člověk potřeboval pohladit svou unavenou duši.
Zrodila se myšlenka vyrazit do Drážďan.
Pokochat se světélky a nasát vánoční vůně.
Tak jsme se vypravili...
Krajina byla jako z pohádky.
Zabloudili jsme.
V autě se vytrácela pohoda.
Hurá.
Drážďany.
Nikde volné místečko.
Únava.
Nervozita.
To snad není možné, tolik jsme se těšili.
Zajeli jsme na plné parkoviště.
Kdo si počká, ten se dočká... možná?
Začalo vyjíždět auto.
Nějak pomalu, ne?
Kdo má tak dlouho čekat?
Konečně místo pro nás.
Ťuk ťuk ...
Klepání na okýnko.
Co ten člověk ještě chce?
Zdržuje...
Dobrý večer.
Zde je můj parkovací lístek...
Veselé Vánoce.
Řekl s andělským úsměvem.

Každý může být andělem...

Radmila Sýkorová