Před časem jsem se zeptala jednoho ze svých kolegů – chirurgů, na čem mu v jeho práci nejvíce záleží. Protože to byl jeden z nejlepších lékařů, jaké jsem kdy poznala, čekala jsem v jeho odpovědi: úspěch, precizní práce, zavádění nových postupů, pracovní ocenění, nebo třeba i výnosný plat.
Můj kolega mě ale překvapil, když na můj dotaz odpověděl: „Pro mne je nejdůležitější vztah mezi lékařem a pacientem. Když ti bude záležet na každém člověku, který u tebe hledá pomoc, pak tě to motivuje k nejlepšímu výkonu, ale taky k ohleduplnému jednání s lidmi. Jsem šťastný, když vidím u svých pacientů nejen spokojenost s mou prací. Mnohem víc si cením, když mi důvěřují, když mě mají rádi, hlásí se ke mně na ulici, pošlou přání k Vánocům, nebo jiným způsobem projeví svou vděčnost. Tehdy mě hřeje u srdce, že mezi námi vznikl krásný vztah. Jakési zvláštní přátelství. A to mě naplňuje radostí, kterou si za peníze nekoupíš…“
Dlouho jsem o jeho slovech přemýšlela. Měl pravdu. Kéž by každému z nás záleželo v první řadě na vzájemných vztazích s druhými lidmi! Nejen že by se nám naše práce a ostatní činnost víc dařila, ale byli bychom naplněni radostí v té míře, s jakou jsme ji rozdávali kolem sebe…

A. J.