Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený. Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité...
(Bible - Koloským 4,5.6)
Máš-li plnou tašku voňavého vřesu, nemusíš to nikomu říkat. Pozná to sám. Nejlepším kázáním jsi ty sám.
(B. Ferrero)
Kázání svatého Františka
Když jednou svatý František odcházel z kláštera, potkal bratra Ginepra. Ginepro byl prostý a hodný člověk a svatý František ho měl velmi rád.
Při setkání ho vyzval: „Bratře Ginepro, pojď se mnou kázat.“
„Otče,“ odpověděl Ginepro, „víš, že nejsem nijak vzdělaný. Jak bych mohl mluvit k lidem?“ A protože svatý František trval na svém, bratr Ginepro nakonec souhlasil. Prošli spolu celé město, tiše se modlili za všechny, kdo pracovali v domech i na polích. Usmívali se na děti, zvlášť na ty nejchudší. Prohodili pár slov se stařečky a stařenkami. Pohladili nemocné. Pomohli nějaké ženě s těžkým vědrem vody.
Když městem prošli křížem krážem už poněkolikáté, svatý František řekl: „Bratře Ginepro, je čas se vrátit do kláštera.“
„A co naše kázání?“
„Vždyť jsme přece už kázali,“ usmíval se světec.
(Další příběhy pro potěchu duše, Portál 2008)