Příběhy dávají dětem skvělé vzory, jimiž se mohou řídit. Dobře podaný příběh má velký emocionální náboj a je silně oslovující. Děti se s hrdiny a hrdinkami příběhů ztotožňují a chtějí dělat to, co oni. Příběhy dětem poskytují také možnost vyzkoušet různá řešení problémů, aniž by musely prožít skutečné důsledky rozhodnutí, což jim umožňuje učit se „zástupně“. Příběhy dítěti pomohou vyrovnat se s něčím, co je trápí. Umožňují jim seznámit se s různými tématy a otevírají prostor volné diskuzi. Když se ocitnou v pokušení, vzpomenou si na příběh a jeho ponaučení, a to jim může pomoci správně se rozhodnout.
Pamatujete si, jak vám v určitých situacích vašeho raného věku maminka opakovaně říkávala různá přísloví, jako například: „Vrána k vráně sedá“ nebo „Pýcha předchází pád“? Zřejmě vám podobná přísloví opakovala tolikrát, že vám dnes v určitých situacích v hlavě naskočí zcela automaticky. Maminka věděla, co dělá. Věděla, že když bude něco opakovat dostatečně často, něco z toho vám v hlavě uvízne a později se vynoří jako pravidlo ve vašem svědomí. Udělejte totéž, co dělávala vaše maminka. Nedejte na to, že dítě ohrnuje nos a předstírá, že neslyší. Slyší. Tyto stručné a jednoduché zásady se pomalu ukládají v jeho mysli, aby vyplavaly na povrch v ten (pro dítě) nejvhodnější okamžik.


(Ukaž mi cestu, Maranatha o.s. Praha 2011)