Kdysi jsem viděla nějaký dokument o plameňácích. V jednom momentu byl velmi smutný. Plameňáci žijící v dané oblasti mají z našeho hlediska dost kruté životní podmínky. Brodí se v horké vodě obsahující síru. V té lokalitě však bývají přes noc teploty až mínus dvacet stupňů. Každý večer se proto shluknou co nejblíže k sobě. Horké jezero zakryje hustá pára, která chrání hejno plameňáků před mrazem. Tak společně přečkají noc a ráno zas mohou brouzdat, kde jen chtějí. Smutný byl však osud těch, co se večer včas nepřišli ukrýt. Do rána zemřeli, zmrzli.
Také člověk, když přicházejí mrazivé dny života, se potřebuje skrýt pod „ochranný kryt lásky“, lásky s velkým L. Té, která má sílu nás zachránit před smrtícími problémy, která nás může úplně přikrýt, obejmout, zachovat při životě...
Je stále na svém místě, jen je třeba k ní dorazit včas, než začnou večerní mrazy.

Katarína Urbanová, Cesta života, Cesta lásky - Kudy do nebe, Advent-Orion 2011