Před několika lety, když jsem se ještě pravidelně věnoval poradenství, zavolal Sam do mé kanceláře. Když mě sekretářka upozornila, že na telefonu je muž, který trvá na tom, že chce mluvit osobně se mnou, ihned jsem si udělal obrázek, o jaký typ osobnosti se jedná. A když mi sekretářka hovor přepojila, Samův hlas na mě ze sluchátka hřměl, či spíše štěkal.
„Jmenuju se Sam a moje žena se mě chystá opustit,“ spustil a šel přímo k věci. „Je mi hrozně a mám depresi. Proto se s vámi musím setkat a chtěl bych to udělat dnes, jestli je to možné.“
„Je mi líto,“ odpověděl jsem, „můj program je plný na následující dva týdny. Potom bych se s vámi ale mohl sejít.“
„Vy mi nerozumíte,“ pokračoval panovačným hlasem. „Já se s vámi musím setkat. Přijdu po pracovní době, přijedu k vám domů nebo se stavím brzy ráno, ale NE pro mě není odpověď.“
Vzhledem k jeho agresivní osobnosti a skutečnosti, že můj program byl opravdu nabitý, jsem se rozhodl vyzkoušet přístup, který jsem nikdy předtím nepoužil. „Same,“ řekl jsem a v pauze se připravoval na stejně tvrdý tón, „musím vám říct, že jste jeden z nejneodbytnějších lidí, s jakými jsem kdy hovořil! Nevím, proč vás manželka opouští, a určitě s tím nesouhlasím, ale mám silné podezření, že znám její motiv!“

(pokračování zítra)

(Láska, která vytrvá, nakladatelství SAMUEL 2010)