Naše uklízečka Helenka byla nekonfliktní člověk. Šla si za svou prací, kterou dělala svědomitě. Ale když měla chvilku čas, zastavila se a prohodila s námi pár slov. Měli jsme ji rádi.
A pak jsme se dověděli, že asi za měsíc odejde do starobního důchodu. A nestačili jsme se divit. Helenka pečlivě vygruntovala celý svůj „rajon“, nelenila umýt všechna okna, dveře, dlaždičky na stěnách, lustry – no vlastně všechno, co měla na starosti. K jejímu důchodovému věku mi to tak nějak nepasovalo. A když jsem se jí zeptala, proč tak pečlivě uklízí, s úsměvem odpověděla: „Přeci to tady nepředám v nepořádku! To bych se musela stydět sama za sebe!“
Helenka měla jen základní školu, ale svým přístupem k práci a svou pečlivostí předčila kdejakého vysokoškoláka. A právě proto si jí vážím. I když to byla jen obyčejná uklízečka…

H.M.