Když se zraníme o trn, potřebujeme si hned vzápětí uvědomit, jak je růže krásná a jakou má cenu. Spisovatelka Gini Kopeckyová mi vyprávěla o své přítelkyni, která neváhá zrušit to, co si spolu již dlouho předtím domluvily, pokud se jí naskytne něco zajímavějšího.
„Zpočátku se mě to velice dotýkalo a hněvalo mě to. Dokonce jsem v jednu chvíli uvažovala o tom, že s ní jako s přítelkyní skončím.“
Ale čím více o tom Gini přemýšlela, tím jí bylo zřejmější, že se tohoto přátelství vzdát nechce.
„Na této ženě jsem oceňovala mnoho věcí – její neuvěřitelnou energii, smysl pro humor, úžasnou laskavost. Vzpomínám si, jak se mi jednou během večírku, který pořádala, najednou zatočila hlava a skoro jsem omdlela. Okamžitě byla u mě. Vzala mě do sousedního prázdného pokoje a seděla tam se mnou, dokud se mi neudělalo lépe. Nikdy na to nezapomenu. Teď si s ní jednoduše nic dopředu neplánuji. Vím, co od našeho přátelství mohu čekat a co ne. Stojí to za to, nežádat od ní něco, co mi nemůže dát...“


(Přátelství žen, nakladatelství SAMUEL 2010)