(pokračování z minulého dne)

Dívala jsem se na něj oknem, jak poskakuje, a napadlo mne, že těmi nejhezčími kytičkami, jaké jsem kdy v životě dostala, byly návštěvy některých lidí, setkání... Taková... květinová setkání. Ona „ta druhá babička“ měla pravdu. A vnuk ji snad rozezná. Snad jednou také přijde na to, že něčí příchod může být tou nejkrásnější kyticí orchidejí, jakou můžeme dostat... A co nějaké orchideje... Co jsou orchideje proti orchidejovým setkáním. Člověk někdy něco zaslechne a nechápe smysl toho, co slyšel, zdá se mu to nejasné, ale jak může pomoci, když si všimne významu, který pod tím, co slyšel, prosvítá...
Je vnuk kytička?
Pro mne ano. Jak je to hezké, když někdo má kolem sebe „kytičky“. Já jich mám tolik... Zkusila jsem si je vyjmenovat. A začala jsem se při tom usmívat. Takové kytičky potěší, i když si na ně člověk jenom vzpomene.
Napadlo mne, jak mohu... a mám... být vděčná za tolik kytiček. Dívala jsem se z kuchyňského okna, jak ta moje nejhezčí kytička poskakuje vesele s míčem po trávníku na naší zahradě. A napadlo mne...
Nemůže být vlastně každý kytičkou? Kytičkou, která někomu dokáže udělat den hezčí?
A třeba zrovna...
Třeba zrovna ten dnešní den.

(Babičky a andělé, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2011)